Moc se mi libi to Wo sind a Letzte Mal.

Dveře se z bouchnutím otevřely a do stavení se začalo tlačit několik chlapů s puškami a rudými páskami na rukávu. Začali řvát něco prasatech, ať vypadneme ven z našeho domu. Ne, nic si nesmíme vzít. Maminka mě dala do kočárku a potom si stihla obléci jenom kabát. Předtím gardisté vyházeli z kočárku peřinky a neurvale nás obě prohledali, jestli někde nemáme schované nějaké (naše) zlato. Balíček s jídlem ji vytrhli z rukou a už nás hnali ven. Vevnitř se ozýval hlomoz rabování a převracení nábytku. Před domem stáli sousedé a beze slova se na vše dívali. Jedna z žen přistoupila ke kočárku, vytáhla mě a posadila na zem. Potom mamince sundala ruce z madla a se slovy "podívejte se, ta Němka mi ten kočárek nechtěla dát", odjela s ním pryč. K vlaku mě maminka nesla v náručí.

Přijměme odpovědnost za poválečné bezpráví na Němcích

Každý rok politici řeční a kladou věnce v Lidicích. V roce 2010 se zde požádal o odpuštění viny i Bernd Posselt. Je načase vybrat symbolické místo pro uctění vzpomínky na zabité a odsunuté Němce.

Zdroj: http://vilembarak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=463159

Kde je omluva statisice mrtvych cechu?!

Miliony mrtvych v Evrope?

Války jsou zdravím státu. Proto nám je státy z času načas naservírují.

Bylo to už také na sklonku války. Fronta sice u nás neprošla s takovou intenzitou jako třeba ve Štítině. U souseda se ubytovali rudoarmějci. Jeho otec už v předtuše něčeho zlého ukryl svou dceru ve sklepě. Podezíravým vojákům při prohlídce nepřátelského objektu nic neušlo. Dorostenka byla objevena. Ne každý voják se nutně choval jako zvířata z té první vlny, která byla mnohdy sestavena z trestanců nebo odsouzenců na smrt. Jeden z vojáků se zkrátka neudržel a začal v nepřítomnosti svého velitele s holkou "laškovat". K jeho velké smůle jej zaskočil nenadálý návrat důstojníka. Neváhal ani vteřinu, vytáhl z holínky bičík a zmlátil překvapeného vojáka jako psa.

Jen o několi chalup dál byli také rudoarmějci - Ukrajinci. Chovali se se neuvěřitelně slušně. Přinesli si několik pytlíků mouky a pár vajec. Nevěděli si s tím nějak rady a tak jim moje prababička pomohla a z mouky, vajec a mléka napekla lívance a namazala marmeládou. Při jejich odchodu dostali stříbrný hřebínek na vlasy a všichni se hezky uklonili.

Bylo obdivuhodné, jak po tolika letech válečného běsnění se tito vojáci nepřestali chovat k civilistům jako lidé. Největší "hrdinové" naší obce ve stejné době štvali nadržené vojáky na mladé německé ženy a proti zdejším "Němcům", kteří se těmi Němci stali jen proto, aby jim tehdy nezabavili jejich statek. Byla to ultimativní volba smíšených manželství. Krutou daní pak byl odchod jejich synů na frontu. Když byl poprvé bratranec mé babičky na dovolence od Kriegsmarine, nikdo ho nemohl nepoznat. Dvacetiletý šedivý a zamlklý stařec. To bylo naposledy kdy jej viděli.

Válka na obou stranách způsobila strašné ztráty. Zmasakrovaných obcí jako Lidice nebo Oradour bylo na ukrajině a v Rusku kolem 300!!!

Tyto příběhy by se měly vyprávět stále dál, aby se lidé nepřestali chovat jako lidé, a uvědomili si kde až všechno může skončit.

Mam knihu v anglictine, Evropa po WW2, sice tam neni nic o podobnych zverstvech, ale neco o madych nadsencich ze Zapadu, kteri sli pomahat Rusku, vetsina skoncila nekde v Gulacich a pokud to prezili, vraceli se domu take v zoufalem stavu. Je i dost dokumentarnich filmu.

silné

Sugestivní popis

Pěkně napsáno. Přečetl jsem to jedním dechem. Snad se to nebude opakovat.

Kdyby přišli rusáci , to by se milovalo a pilo a vonělo by to tam po růžích

Dala jsem Ti plus, jen proto, ze to zni docela legracne, i kdyz trochu pravdive, jak mnohe zeny v Evrope zjistily, faktem je, ze obe strany zacaly.