Člověk bohužel v řadě oblastí civilizačně zdegeneroval. Touto oblastí je i porod. Bez pomoci, to dnes už  nejde ( a neargumentujte mi "domorodými kmeny" v Africe nebo v Amazonii). Známá nedávno rodila, má roztomilého chlapečka, ale pokud by rodila doma, nebyli by asi oba mezi živými. V porodnici stačil krátký odborný zásah lékaře, který použil speciální nástroje k tomu v nemocnici připravené, asistence zdravotních sester, trochu krve (tolik od očitého svědka). Navíc pomohly i léky tišící bolest pod dozorem anesteziologa. Za 4 dny ji pustili domů a oba jsou v pořádku. Shodli jsme se na tom, že pokud by rodila doma pod dozorem porodní báby asi by to dopadlo tragicky.  Holky neblbněte a neroďte doma, je to riziko jak pro vás tak pro děťátko. Toliko starej chlap, který v životě nerodil, ale má na rozdíl od některých sufražetek a dogmatiček má rozum

otázkou je, jestli by měla ty komplikace, které měla, kdyby byla v klidu a pohodě a automaticky neučekávala traumatickou událost (člověku furt někdo hustí jakej je porod děsnej-vždyť dse to i říká "to byl porod"). Při porodu se má člověk otevřít, nikoli uzavřít, což právě stres způsobuje (stres stahuje). Velmi hezky, mimo jiné, o tom píše doktor Michel Odent ve své knize Znovuzrozený porod.

Díky a karma

Asi by to chtělo zveřejnit, kolik procent žen a novorozenců umíralo při domácích porodech...

Zde jde spíš o to, že porod v porodnici je vzhledem k zajetým praktikám a "příjemnému chování personálu" pro matku natolik nepříjemná záležitost, že se tomu snaží vyhnout. Jméno Michel Odent vám, asi něco říká, předpokládám. Klasická ukázka toho, že méně je někdy více. Čím míň doktoři do porodu zasahují, tím líp....

Kdyby doktoři nezasáhli do porodu mého syna, asi by měl teď v 15 letech potíže zavázat si tkaničky u bot.