Milá Žanetko...

Možná dnes tématicky trochu odbočím, ale i tak bych TO ráda napsala. TO poděkování za všechno TO, co pro nás jedna z maminek dělá....  

V naší malebné vesničce se pořád něco děje. "A od toho jsou přeci dějiny,že?" Řekl Július Satinský v známé české pohádce Tři veteráni. A právě do dějin kulturních akcí v Prlově se zapsala i naše paní Vajdáková neboli Žáán.

Samozřejmě zásluhy na bohatém celoročním programu nejen pro místní, ale i pro širokou veřejnost mají i další pořadatelé jako obec samotná, sbor dobrovolných hasičů, sportovci, myslivecký spolek a spousta dalších lidí, kterým už teď patří velké díky za všechno, co pro nás obyvatelé zdejších luhů a hájů (respektive kopců a ještě větších kopců) dělají. Děkujeme.

Ale mé osobní poděkování dnes patří speciálně jedné dámě, která má na starost právě Klub maminek. Možná si myslíte, že se jedná o takovou tu skupinku mamin, která se pravidelně schází s nemluvňaty a v přestávce mezi "paci, paci, pacičky" se probírají recepty z "mimáče" na bábovku bez cukru a bez chuti... Opak je ale pravdou. 

Tyto maminy, jejichž děti už jsou poněkud odrostlejšího věku, plánují, organizují a pořádají akce pro děti zase menší a to v aktivním duchu.

Podzimní uspávání broučků s lampiónovým průvodem zakončené bohatým pohoštěním při ohňostroji, rozsvěcování místního vánočního stromu s kouzelnou atmosférou koled v podání šikovných dětí, zimní závody ve sjezdu na čemkoliv, kde se bavili nejen ti menší, ale i dospělí si přišli na své, letní pochod pohádkovým lesem a další akce vždy s doprovodným programem... To všechno díky Klubu maminek. 

Samozřejmě, že se najdou i tací, kteří ve všem vidí problém. A ono ten problém není ani tak v tom, že by tam byl, ale v tom, že ho tam někdo zkrátka vidět chce. A to si pak říkám, že si asi někdo špatně sesumíroval všechnu tu práci, která za jedním dnem zábavy pro všechny stojí. Zavděčit se všem je někdy opravdu nadlidský úkol.

Už jen organizace samotná stojí velkou spoustu času - obvolat, zajistit, postavit, upravit, poprosit, ukecat a celý průběh pak ve finále řídit... Načež pak zase všechno uklidit, obvolat, vrátit, poděkovat...To chce nejenom spoustu času, ale i odhodlání a hlavně síly!

A i když se Žaneta svěřila s tím, že právě kvůli organizační náročnosti někdy pomalu dochází síly, nevzdává to. Je to opravdu "srdcař" a nic z toho nedělá pro osobní prospěch, hodnocení nebo slávu až za ty naše kopce, ale všechnu tu radost tvoří pro naše nejmenší. Pro naše děti.

A to bychom si měli my všichni tady uvědomit! 

Milá Žanetko, určitě nejen za sebe, ale i za spoustu prlovských a přespolních maminek Ti z celého srdce, upřimně a s láskou, děkujeme, za všechno co děláš pro naše ratolesti, pro nás, pro Prlov...

Patří Ti náš velký obdiv, uznání a ještě jednou velké, ale opravdu velké PODĚKOVÁNÍ!!!

PS: Samozřejmě slova chvály a díků patří i všem ostatním maminkám, tatínkům, slečnám, paním, pánům... Zkrátka všem našim úžasným občanům, kteří se jakkoliv kdy podíleli a podílí na tom, že "Hlavně nesmí býti smutno, natož aby se brečelo..." 

Děkujeme