Třiďme v rytme

12. 02. 2016 10:26:53
Ráno mi byl přidělen veledůležitý úkol dne : „Dnes je svoz plastu – Nezapomeň nachystat pytel!!“ A ano, i při takovém banálním zadání, může přec jen dojít k neočekávaným komplikacím...

Městský obyvatel takovýto rituál pravděpodobně nezná, jelikož kontejnery na tříděný odpad lze spatřit u každého činžáku. Ale ve vesnické praxi to znamená to, že jednou za měsíc, tuším,že první pátek v měsíci, (prvních dní v lichém týdnu sudých měsíců po odečtení lunárního zbytku v závislosti Merkurova ascendentu je několik. Ale na to máme jasně daný pololetní rozpis kdy,co a jak třídit. Funguje to) je zkrátka určen pro svoz plastu. Do žlutých pytlů namačkáte co nejvíce plastového odpadu (protože pytle se fasují dle přiděleného rozpisu a když si nemáknete s poctivým šlapáním PETek, pytle dojdou a pak až do následného nejbližšího uvedeného dne parkujete u vjezdu, protože plasty pohltily garáž.

No po pravdě to zase až takové drama není, protože samozřejmě, že když vám ty pytle opravdu dojdou, není problém přijít si na místní úřad, kde vám vydají nové v adekvátním množství, ale je to spíš o tom dvojsečném výrazu DOJÍT (co a kam)...

Ale abych se vrátila zpátky k mému důležitému poslání nezapomenout nachystat pytel. Popeláři jezdí většinou během pozdějšího dopoledne a když je nepříznivé počasí, jako třeba ledovka nebo sníh, tak se stane, že se opozdí – třeba i o den. Tudíž dedukuji, že jelikož zase sněží , tak v 7:20 mám dostatek času a prostoru k realizaci svého úkolu. Proto se odebírám ke své poklidné seanci v oné místnosti, kde povětšinou promýšlím plán dne, popřípadě se učím cizím jazykům (z nudy pročítám etiketu osvěžovače vzduchu s vůní thajské orchideje ve všech uvedených jazycích) – ano, ženy opravdu stíhají dělat více věci najednou.

Ale než stačím usednout k další lingvistické lekci, uslyším skrze pootevřenou venitalčku zvuk přijíždějícího auta. Velkého auta. Snad nákladního auta? Popeláři?! Několika hbitými skoky se přemístím do obýváku, abych spatřila z povzdálí okna oranžové záblesky světla – buď sousedům hoří chalupa anebo jedou vážně popeláři. No anebo sousedům hoří chalupa a přijeli hasiči, kteří zablokují vjezd a popeláři dnes nepřijedou. Hasiči neblikají oranžovým majáčkem, je to tu – SVOZ!

Na konci ulice se vůz otočí a pak pánové postupně sbírají pytle. Do pytle, PYTEL!

Nemám moc času, vteřiny běží. Nemůžu přece zklamat své nejbližší, svou rodinu a nedostát tak slibu, který jsem dnes ráno složila... Musím jednat rychle. Hodně rychle! Mám na sobě jen krátké triko na spaní a má postava, která prodělává razantní změny v současném pátém měsíci těhotenství, není zrovna dvakrát ultrasexy. V rychlosti popadnu tepláky ledabyle hozené na prádelním koši. Až o dvě patra níž, kdy se do nich nasoukám, zjišťuji, že to jsou přítelovy kalhoty. Není čas se vracet – no a i kdyby jo, tak na to kašlu, protože než bych zdolala ty schody zpátky nahoru, tak by mě kleplo.

Tepláky jsou dlouhé, ale když je vytáhnu dostatečně vysoko přes kdysi pas, drží. V běhu skrze chodbu ještě nahazuji taktéž přítelovu bundu (taktéž velikostně jiného ražení) a už se dostávám do garáže.

Jako zkušený štafetář, bez zastavení v zápalu boje s časem uchopím žlutý pytel a mířím k vratům. Zmáčknu tlačítko a elektrická vrata se loudavě šoupou vzhůru. Pomalu.Velmi pomalu.„Děléééééj!“ Běsním na celý mechanický systém navijáku. Za normálních okolností bych je v polokleku podlezla a už byla venku, jenomže s mou aktuální konstitucí bych se pravděpodobně skulila na bok a jako uvíznutý brouk na krovkách čekala do doby, než mě někdo překulí nazpět.

Auto už se neúprosně blíží. Je dva domy od nás.

Venku mrzne, tudíž všechno co včera nasněžilo a proměnilo se ve vodnatou břečku, přes noc zmrzlo a kopec je jedna velká ledová atrakce. Ještě, že mám hyperuniverzální již zlidovělé kroksy! Po cestě nemůžu kvůli ledu a svému stavu, tudíž volím okraj trávníku pokrytého zmrzlým sněhem. Má gumová antizimní obuv se boří do křupajících krystalů, přičemž se ledová tříšť krásně sype dovnitř skrze všechny ty větrací otvory. Studí to.

Auto už je jeden dům od nás. Nemůžu utíkat a tak se rychlochůzí v těch idiotských botách belhám sněhem jako Yetti na Uralu, pytel na zádech a do toho mi začaly sjíždět přítelovy tepláky. Rychle je povytáhnu a lokty přirazím k tělu, abych zafixovala kalhoty a zachovala svou důstojnost.

Rozvázal se mi pytel. Ruce mohu napřáhnout jen do té míry, aby za každou cenu lokty zůstaly u těla a navíc mi mrznou nohy, protože ty boty jsou plné sněhu, protože ty boty jsou celkově na .....

Auto už pomalu přijíždí k nám. Zbývá už jen nějaký ten metr a tak v polodřepu – abych stihla svázat pytel a se zakrnělýma rukama u těla – aby mi nespadly tepláky, něco jako dobíhám k popelářskému autu včas!

Vítězoslavně předávám štafetu žlutého pytle pánovi, který z podstavce napřahuje ruku. V té euforii mám pocit, jako bych v dáli slyšela troubení fanfár, dělostřelci dali pokyn k slavnostní salvě,nad popelářským vozem se zjevila barevná duha a mí nejbližší jsou dojatí k slzám... Zhmotněná podstata štěstí ...

Ze snění mě vytrhne auto, které se právě rozjíždí dále k sousedovic domu. Nemůžu si nevšimnout, jak se dotyčný pán z podstavce ještě dvakrát otáčí směrem ke mně, protože se chce pravděpodobně ujistit, zda má ten chovanec s krátkýma rukama ve velkých teplákách někde poblíž pečovatelský dozor.

Ale to je mi fuk, protože poslušně hlásím : „Úkol dne splněn!“

Autor: Šárka Podhányiová | pátek 12.2.2016 10:26 | karma článku: 10.74 | přečteno: 349x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 24.85 | Přečteno: 429 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.40 | Přečteno: 298 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.77 | Přečteno: 518 | Diskuse
Počet článků 40 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1466

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...